Taky se divím, že se Srp angažuje, ale na druhou stranu, když i zákon o rehabilitaci je jen pro některé, proč by pro některé nemohlo být cosi více. Nebude rehabilitován ten, kdo na ochranu práv a svobod použije nepřiměřené prostředky. Takže mělo se bojovat, ale jen sametově. Na druhou stranu máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu, ale v parlamentu KSČM. Pak nemá být společnost schizofrenická.

Komunismus musí vyhnít. Proto může být úspěšnou toliko ta sametová cesta. Musíte komunisty přesvědčit o bezvýchodnosti situace.

Pravdu mazali už komunisté

To Vy ovšem nemáte právo říkat.

Karma.

Da se to interview nekde dohledat?

Opakovaný vtip není vtipem, pane Hejno.

Současným, ale i minulý a stále platícím kritériem je, kdo je koho nebo čí kamarád. Stalinista Jiří Ruml byl kamarádem Václava Havla a proto vůbec nevadilo, že v době svého komunistického nadšení štval Miladu Horákovou na smrt.

Karel Srp je patrně (vlastně skoro jistě) kamarádem Miloše Zemana a proto na něj musí být nahlíženo přísněji, než na kamaráda Václava Havla. I když toho fakticky v té KSČ neudělal ani setinu zlého, co Jiří Ruml.

Karma. Dokonce spolu s p. Hermánkem. Jen krátce : Proč p.Srp tak urputně trvá na svém jmenování. Nesouvisí to s jeho ironickou poznámkou na výši své penze v souvislosti s (ne) možností koupě jakéhosi kolku či co - jak si stěžoval při pronášení své filipiky.Krom jiného nám všem vyčetl vzdělání získané za totality.

Mimoň !!!

Karma. Ale ne bez výhrad. Podrobnosti později z počítače. Ale myslím že nikdo nemá právo kádrovat něčí snahu něčeho dosáhnout.

Pan Srp byl zcela nepochybně vězněn a cítí niternou potřebu toto období zhodnotit.

A naprostou pravdou je, že rok 1968 byl jiný než roky předchozí a roky .následující. Ještě na podzim roku 1967 jsem byl mezi navrženými na vyloučení z vysoké školy. A na jaře 1968 mi přišel z děkanátu omluvný dopis.

Paní Dubcová.

spíše technická poznámka. Ty hranice byly tenkrát skutečně zadrátované, ale právě v roce 1968, aspoň po nějakou dobu, nebyl problém klidně přes ně vyjet přes oficiální přechody a to i autem a s celou rodinou,

Je zajímavé, že Srp za komančů pro své aktivity při kádrování zrovna moc neprocházel, dokonce byl za ně dost dlouho ve vězení. V současnosti je to přeci jen lepší - to vězení pro neprokádrované za aktivity za komančů většinou nehrozí.

Pane Vaňku, já píšu jen o podmínkach vstupu do rady ÚSTR a neprimerene obrany pana Srpa a navíc, je to můj nazor, není to vyjádření k jeho životopisu.

Paní Dubcová,

je vrchol ignorance, že jako pamětnice, která rok 1968 zažila, nedokážete či spíše nechcete uznat jistý rozdíl mezi těmi co zřejmě naivně v euforii v naději zlepšení a změny vstoupili v době Pražského jara do KSČ, a kteří z ní vystoupili či byli vystoupeni do roku 1970 pro nesouhlas s okupací pardon tehdy nazývanou bratrskou pomocí a mezi těmi co tam zůstali po celou dobu od 50 let či tam pro karieru vlezli po 21.srpnu 1968.

Chápu, že jako čerstvá dvacítka jste měla spíše zájem o mužské protějšky při tancovačkách, ale je nemožné, abyste tu naději zcela nezaznamenala.

Tu jsem zaznamenal i já jako voják základní služby, tedy v prostředí kde socialismus s lidskou tváří neměl žádnou roli. A představte si tu mou naivitu, v noci z 20. na 21. srpna 1968 jsem si pár hodin myslel že jsme ve válce a byl jsem připraven to podle vás hrozné socialistické Československo jako voják se zbraní v ruce bránit. Je to dost otřesné poznání, ale těch pár hodin jsem si pořád opakoval, musíš každého protivníka bezohledně zastřelit dřív než tě zastřelí on.

Já vím je to dost naivní pohled, ale tehdy jsme aspoň měli vycvičenou a vyzbrojenou armádu, která byla schopna naši zem bránit. A taky statisíce naivních záklaďáků a záložáku, kteří by nastoupili při mobilizaci a riskovali své životy.

Paní Dubcová,

dovedete si vůbec představit, kdo by asi dneska bránil dnešní demokratickou republiku. Já už mám nárok se nato vykašlat, ale co by asi při mobilizaci dělala dnešní omladina

Pane Vaňku, vy zde uvádíte atmosféru roku 1968, souhlasím a vámi, ale to nic nemění na tom co jsem napsala. A drátěné oplocení naší země se stříhalo v roce 89. Jen v jednom nemáte pravdu a to, že mě zajímali mužský a tanečky. Tak jednoduché to nebylo, prošla jsem tenkou hranici mezi životem a smrtí a chystala se na boj o zrození synka.

Velmi dobře napsáno! Karma