O vánocích bylo v televizi tolik lásky, že ty nesmrtelné tetky byly v defenzívě. Polibky, svatby... i ukradená královská miminka byla šťastně vrácena svým rodičům, tedy povětšinou otci králi na trůně a královně, která za to vsechno samozřejmě mohla, protoże jak hloupý král uvěřil, porodila koťata, a která se momentálně nacházela ve věži, v lese, prostě někde ve vyhnanství.
Král manželku objal, políbil, pochoval konečně svá dvojčata, potrestal zlosyny, koťata věnoval do útulku, všechno bylo v pořádku, duha se klenula. A co odškodnění pro královnu za nespravedlivé vyhnanství, ptalo se dítě jednadvacátého století, majíc své zkušenosti z čt 24?
Hemžilo se to hloupými Honzy, co se váleli na peci, jednoho dne bez znalostí cizích jazyků z pece slezli a šli do světa za účelem získání princezny za ženu a k tomu půl království. Všechno se hloupým Honzům podařilo, chytří Kristiani ostrouhali...
Ti co byli bohatí pánové, či paní se rekrutovali převážně z vydřiduchů, kteří vykořisťovali chudý lid tím, že jim dávali práci, ale s placením to nebylo tak jednoduché, prostě jako dnes.
Taky polepšenými čerty a loupežníky se to hemžilo, skoro jako ve skutečnosti, že pane Kajínku...
Fakt nevim jak dnes zapadají pohádky do dětských dušiček v souvislosti s mobily a tablety, které dětem otvírají skutečný svět se šikanou, válkami a s tetkami, které jsem uvedla hned v nadpisu.
Ale stejně, já jsem si ty pohádky pořádně užila, společně s cukrovím, světýlky, dobrými pitinkami, na útulném gauči to byl bájo neskutečný svět. Tak zase za rok..