Psychiatr do každé rodiny!

Vyslechla jsem přednášku doktorky, že obzvláště staří lidé trpí depresemi, že jim hladina serotoninu klesá i na základě úbytku hormonů, zkrátka co geront, to depresista.

Soubor vnějších vlivů, které točí s myslí geronta není vůbec zanedbatelný, a k postižené chemii těla přidává velkou dávku spouštěče deprese. Nejedná se o blbou náladu, se kterou někdy vstáváme, ale je to stav mysli na základě té úřadující zmatené chemie v těle. Pokud se hladina serontoninu pohybuje oběma směry, jedná se o nemoc s názvem maniodeprese. Když serontoniny vyběhnou nahoru, člověk je plný života a to někdy až přespříliš, tedy manio, pokud běží směrem dolů, je to deprese různých stupňů až po sebevraždu. Není to žádná legrace...

Co je serotonin? Tak než bych tu definici smolila já, je zde Wikipedie a tu si dovoluji citovat na konci této nevědecké práce.

Vyrovnat se s pocitem stárnutí, se ztrátou partnera, popřípadě dětí, se změnou bydlení, s nemocemi, se sníženou pohyblivostí, s osamělostí, se ztrátou společenské prestiže apod., to všechno souvisí s hladinu serontoninu v těle.

I když se geront snaží se vší tou stařeckou kalamitou vyrovnat, těší se z pohledu na přírodu, sluníčko a zobe čokoládu, hladinu serontoninu prý bez antidepresiv nezvládne. Tato porucha je prý nevratná. Tak a co teď  včil?

Nastupuje psychiatr, aby nám gerontům ulehčil život, abychom se radovali třeba i z toho, že jsme ráno vůbec vstali z postele, dodá ty patřičné pilule, po kterých bude život snadnější, přátelštější.

Jsou geronti, kteří si ale šlapou po štěstí a návštěvu specializovaného lékaře odmítají. A tu je jim sdělen pádný důvod pro uposlechnutí rady k jeho návštěvě, že se zlomenou nohou se jde také k lékaři, že se to nedá rozchodit, že se kardiak bez pomoci lékaře určitě neuzdraví, nebo alespoň se jeho zdravotní stav nezlepší.

Tak to všechno až pocaď chápu. Jenže, nemůžu si pomoct, ale zrovna tak, jako těhotenství není nemoc, kdy se nám kdejaká hladina kdečeho v těle mění, nebo v pubertě, kdy to s člověkem mává ode zdi ke zdi a tělo vyvádí jak pominuté, tak i stáří je přirozený jev, kdy nám ubývá kde co, jako třeba vlasy, voda v těle a naopak přibývá taky kde co, jako třeba vrásky, sádlo v těle, tak zrovna tak prožíváme i zvýšený citový vjem, jsme daleko více zranitelní, takže se někdy bráníme nepřiměřeně a z toho jsou pak ty věčné problémy mezi starými a mladými.

Taky častěji pláčeme, litujeme se a mnohdy nás nebaví být mezi živými, což je ale strašný nevděk k dětem a přátelům, nakonec i k sobě samému. Ani domácí práce nás nebaví, vč. vaření, tedy pokud jsme solisti, a i když se snažíme se s tím novým životem sžít, jde nám to pomalu, kór v té překotné době, která kolem nás pádí a my jí už nestačíme, mnohdy nerozumíme. Tak se na tu dobu zlobíme, myslíme si, že ta naše, za našeho mládí byla mnohem lepší a ta dnešní generace je hrozná…

Naši předci říkali, vyplakej se, to pomůže, čas vše zhojí, zase bude dobře…

Dnes nám naši současníci říkají, neplač, vezmi pilule a zase bude dobře.

Tak nevím, s psychiatrem, nebo bez psychiatra?

Wikipedie: Serotonin (5-hydroxytryptamin, zkráceně 5-HT), je biologicky aktivní látka obsažená v krevních destičkách, v buňkách gastrointestinálního traktu a v menší míře i v centrálním nervovém systému. V čistém stavu je to bílá amorfní nebo krystalická látka. Obzvláštní význam má jakoneurotransmiter (přenašeč nervových vzruchů), neboť ovlivňuje serotoninergní systém, tvořený soustavou neuronů v prodloužené míše, mostu,středním mozku a mezimozku. Tento systém si udržuje za normálního stavu optimální hladinu serotoninu vlastní syntézou z jeho biochemických prekurzorů (viz dále). Neurony se serotoninovými receptory se vyskytují také v limbickém systému a v některých částech mozkové kůry. V centrálním nervovém systému se serotonin účastní především procesů, které se podílejí na vzniku nálad. Jeho nedostatek způsobuje snížení přenosu nervových vzruchů, způsobuje tak změny nálady, celkovou depresi, případně poruchy spánku, podrážděnost až agresivitu. Některé serotoninové receptory se mohou stát příčinou vzniku migrény, jiné ji naopak potlačují. Změny v jeho metabolismu mohou být odpovědné i za určité psychické poruchy; mj. mohou vyvolávat maniodepresivní psychózu, chorobnou úzkost aj.