Černá vlnka na bílém beránku

Aj kady sa túláš, aj kady sa túláš, černooký Janku… Janek se v tu chvíli toulal v představách o nahatých ženských, tak jako téměř každý večer. 

Než usnul, listoval v hanbatém časopisu, který vyměnil s Peťou za miniaturu skútru, jenž vévodil sbírce otcových autíček. Otec podezíral matku, že z přemíry čistoty skútr při otírání prachu někde zašantročila, ani na chvilku mu nepřišlo na um podezírat syna, že by jej mohl vyměnit za takovou blbost, což byla jeho velká chyba. Když se něco v domácnosti hledá, vždy se má začít u dětí.

Jankovi se moc ty holky z časopisu nelíbily, ale malinko ho vzrušovaly. Na jejich místě si představoval místní ukdákané holky, které se pořád něčemu hihonily, aniž pak věděly čemu. Zvláště pak, ve své představě svlékal jednu jistou Evu, která nebyla místní, nýbrž přijížděla z Prahy na prázdniny. To jí dodávalo punc originality a zajímavosti. Místní drbny jí pomlouvaly a některé holky se k ní lísaly, aby na ně padl malý odlesk “slávy” Pražandy.  Strašně se mu líbila, protože měla dlouhé husté vlasy velmi zvláštní barvy, nebyly ani světlé, ani tmavé a k modrým očím pasovaly suprově. Ostatní kluci po ní také vzdychali, ale navenek by to nepřiznali, i kdyby jim někdo sliboval mobil poslední technické vymoženosti.

V poslední době si Janek sám sobě moc nerozuměl, střídal nálady jako dospělí ponožky (sám je nosil jen zřídka kdy), někdy se zasnil a v duchu básnil, jindy se cítil jako drsňák, který se ničeho nebojí, vyjadřoval se obzvláště sprostě, pral se s klukama a strkal do holek.   

Otáčel stránku za stránkou časopisu poněkolikáté, takže znal všechny slečny a jejich polohy a představoval si, co by s Evou dělal, kdyby mu padla nahá k nohám. Podle scén z filmu věděl co by měl udělat, čím by měl začít a kde asi tak skončit a za chvíli se dostavil známý pocit, umocnil ho rukama.

Když se uklidnil, hodil časopis pod postel, kde nocoval jeho plyšový medvěd. Ještě ho nechtěl úplně vystrnadit, ale styděl se za něj, aby spal vedle něj na polštáři a tak sebral své sestře polštářek a dečku od panenek a medvědovi ustlal pod svojí postelí v krabici od bot. Nocoval tam, chudák Méďa sice zaopatřený, ale spolu s nahatými ženštinami. Netušil, že je symbolem odcházejícího dětství a nadcházející dospělosti, že se právě tyto dva fenomény navzájem na chvilku proťaly.  

Ráno Janek přemýšlel u snídaně, co bude dělat a do ničeho se mu nechtělo. Byly prázdniny, ještěže kluci, až na Standu, nikam nejeli, takže se budou  různě poflakovat a odpoledne se půjdou koupat k rybníku. Baví je nakukovat do vrbiček na holky, když se převlékají. Ony to samozřejmě vědí, ale piští, jakoby je na vidličky bral. 

Po roce nenaplněné touhy a čekání, jednou večer:

“Janku, nepůjdeš se projít k rybníku?”, zavolala ne něj sousedovic Soňa. Vůbec se mu nechtělo, ale v poslední době si se Soňou docela dobře pokecali, a tak se přemohl a šli. Sedli si u rybníka, jeho hladina byla klidná, leskla se jako led. Soňa si lehla do trávy a on překvapeně zíral, že je z ní docela pěkná “ženská”. Jak to, že si toho nikdy nevšiml? Taková pěkná holka, a měl ji pod nosem. Lehl si vedle ní a zkusmo jí chytil za ruku. Neucukla, jen se tak trochu zachvěla. “Nepůjdeme se vykoupat?”, řekla a už stahovala tričko a legíny. Jankovi se úplně zašmodrchaly ruce, jak ze sebe stahoval oblečení.

Když byli oba nazí, Soňa se k němu přitiskla a začala ho líbat. Líbilo se mu to a v tu ránu zapomněl filmovou teorii a ruce i rty mu samy klouzaly tam kam měly. Zvrátil Soňu do trávy a v hlavě mu vybuchovaly granáty. Jenže ouha, jeden granát mu vybouchl předčasně, ale na úplně jiném místě. Děsně ho to naštvalo a ponížilo. Rozeběhl se do vody a plaval a plaval. Soňa utíkala za ním a plavala vedle něj. Nic neříkala,  nechlácholila ho, ani on nic neříkal, neomlouval se jí. Překvapivě ji to nepřekvapilo, což mu bylo divné, ale netušil, že i ona byla poučená filmem, dokonce českým filmem. Vůbec ji nenapadlo, co by měla na to říct. Po chvíli vylezli z vody a zase si lehli vedle sebe. Zase ji vzal za ruku a… a pak se to všechno povedlo.

Přišel domů, vyndal medvěda z podpostele, objal ho a spal s ním až do rána. Ráno ho vzal, posadil na poličku s knížkama a jeho postýlku i časopis zrušil. Méďa si oddechl, že má to děsné období za sebou a rozvalil se mezi knížkama jako důchodce na lavičce. Ještě netušil, že se za pár let ocitne v čistírně a půjde znovu do služby. Ano, až se narodí malý Janíček.      

Černá vlnka na bílém beránku

Valašsko
figurální (zapsaný tanec)

 Černá vlnka na bílém beránku
Aj kady sa túláš, aj kady sa túláš, černooký Janku
Já sa túlám na dalekú cestu
Idu sobě hledat, idu sobě hledat bohatú nevěstu