Sobota 22. ledna 2022, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 22. ledna 2022 Slavomír

Nepamatuji se.. pamatuju...

10. 11. 2019 19:47:15
Tak pamatuji toho už dost, ušla jsem dlouhý kus cesty, takže občas nostalgičím hlavně v tom zatracepeným listopadu...

Nepamatuju se, že by dědeček s babičkou nadávali na poměry, na politiku, možná to někdy dělali, ale ne přede mnou. Inu, nebyla televize a tak nebyli denně tak masírovaní tím jak se mají dobře, nebo špatně, to podle toho, co bylo zrovna v kurzu, jako se tak děje dnes. Mluvím o době mého dětství, které je již opravdu historické.

Taky se nepamatuju, že bych viděla oba své prarodiče ve dne ležet na kanapi. Na kanapi, které bylo včele ustlaných postelí s parádním přehozem a vyšívaným polštářkem, a na něm sedící obháčkovanou panenkou. Tam (na tom kanapi) jsem se někdy povalovala akorát já, když pršelo a já si četla.

Babičku si pamatuju, sedící u kamen na šamrlíku s válem na klíně, v domácích šatech a zástěře, v odložených botách (nikdy žádné bačkory), jak tvarovala buchty, které plnila domácími švestkovými povidly, tvarohem z Knířova, či vdolky s mákem, pak přikládala do kamen a hlídala, aby se dílo nespálilo. Pořád měla co dělat, zrovna tak, jako můj bezvadný dědeček. Dědečka si pamatuji v hnědých manšestrákách v odložených, ale vyspravených košilích a hnědých, perforovaných botách.

Nepamatuji se, že by si žehrali na svůj osud, že skončili v jedné místnosti, že nemají mnoho peněz, byli skoro vždycky v dobré náladě, občas babička probrala místní poměry mezi sousedkami, kdo s kým jak a proč.

Bylo cítit a to jsem už jako malá holka cítila i já, že se mají s dědečkem moc rádi, i když babička byla trochu jako generál, tak věděla, že dědeček je nad generály a také to, že mají rádi mě, což už jsem popsala ixkrát.

Babička uměla úplně všechno, od samozřejmostí jako vaření, ručních prací přes vykládání karet, osahávání slepičích prdelek, zda je vajíčko, po vybírání blech sousedovic vlčačce Donce. To byla úžasná psice a už věděla, že jak si babička navléká brýle, že je zle, že bude na tapetě ona se svými blechami. Bylo to pro Donku utrpení, když musela v klidu ležet na babiččině klíně se zadními nohami na zemi a babička se jí prohrabovala kožichem.

Když dědečkovi babička odešla, vzal to jako fakt, smířil se s osudem, žil sám až do smrti, na jeho stará, osmdesátiletá kolena mělo navrch jídlo, už dopoledne držel lžíci v ruce a těšil se co bude k obědu...

Vzpomínám, jak babička zadělávala na obří vánočky, umotala nohavice taženého štrůdlu a poté to všechno nanosila do vedlejší Smékalovic pekárny, aby jí to hezky upekli v peci. Cítím tu vůni, která se bohužel nedá k mému psaní přidat, cítím tu nebeskou chuť...

Vánoční cukroví pekla babička bez krémů – pracičky, cukroví ze strojku, kočičí oči s domácím džemem a samozřejmě vanilkové rohlíčky.

Jo, vzpomínání...

Je pošmourno, světlo ubývá a tak se člověku v hlavě i v srdci plaší vzpomínky, krásné vzpomínky, kdy bylo vše jasné, kdy bylo zlo jen v podobě čertů a strašidel, kdy dobro vždycky zvítězilo nad zlem, doma bylo bezpečí, pro dítě vlastně samozřejmé...

tedy alespoň u nás, u babičky a dědečka ve Vysokém Mýtě.

Autor: Naďa Dubcová | neděle 10.11.2019 19:47 | karma článku: 23.75 | přečteno: 427x

Další články blogera

Naďa Dubcová

O smrti, o mé smrti

Nebudu citovat klasiky, kteří jsou tištěny na parte zemřelých, ve kterých se o smrti rozumuje, budu psát o smrti, jak to s ní mám já. Je to ted příznačné téma, je po dušičkách a ve sněmovně je zákon o eutanazii. Takže...

3.11.2019 v 10:10 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 501 | Diskuse

Naďa Dubcová

Prej jako křísit dinosaura

Jedna paní povídala, jak vypadá dnešní tradiční rodina, že je to krindanáčky přežitek, taková tradiční rodina, že umírá, a že je vlastně těsně před smrtí, takže křísit ji je jako křísit dinosaura. Co já na to?

1.11.2019 v 9:58 | Karma článku: 25.05 | Přečteno: 594 | Diskuse

Naďa Dubcová

Jen na skok

Tak já už jdu, řekne téměř po hodině návštěva, která přišla původně na skok, protože, dle jejího tvrzení má doma téměř zkynuté těsto, ale zaběhnout musela, protože ta novina, co vám přinesla, nesnesla odkladu.

23.10.2019 v 12:31 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 646 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Drsňák a těhule

Co pamatuju, tak dvounožec záchranář, u kterýho bydlíme s jezevčíkem Ferdou, bejval vždycky pěkně tvrdej chlap, kterej si dokázal poradit s každým problémem. Ale co jeho samička začala bejt březí, tak se úplně změnil.

22.1.2022 v 18:18 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 194 | Diskuse

Stanislav Lelek

Bude třetí světová?

V poslední době se v souvislosti s napětím na rusko – ukrajinských hranicích skloňuje slovo „válka.“ Nepředstavujte si nějaké místní šťouchance, jakých je ve světě bezpočet.

22.1.2022 v 11:59 | Karma článku: 31.71 | Přečteno: 686 | Diskuse

Martin Irein

Bábovka, kuskus a jiné nehody

„No to je dost,“ konstatovala Monika, když jsme se konečně po delší době potkali. „Letos jsme se ještě neviděli a není tolik lidí, co mě umí vyslechnout.“

22.1.2022 v 11:08 | Karma článku: 12.59 | Přečteno: 199 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Tatra, Harry a Evička

Naskočil rok 1968 a v sokolovském autoservisu pojednou u mě stál rozšklebený Harry. Vezl sem stavební materiál se stojedenáctkou tatrou a využil příležitost mě po dlouhé době zase vidět. Prý přechází z Vojenských staveb do

22.1.2022 v 8:11 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 296 | Diskuse

Eva Sádecká

Noc probuzení

V zemi splněných přání žil jeden král. Měl všechno, po čem král jen touží, však někdy smutný usínal. Zámek jako z pohádky, krásné ženy, brokáty. Přesto něco schází dál.

21.1.2022 v 17:14 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 88 | Diskuse
Počet článků 119 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1169

Ve vydavatelství Akcent mi vyšly 4 knížky: "Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše", "Nepravidelný deník české rentiérky", "Jsem tu na kus řeči" a nejnovější "Hana Podolská ve víru dějin'

A pátá knížka "Láska v bačkorách" mi vyšla v nakladatelství "JaS"

 

 

 

https://nada111.wordpress.com/

akeyo akeyo@seznam akeyo.cz

Licence Creative Commons
Dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci Map

Najdete na iDNES.cz