Sobota 22. ledna 2022, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 22. ledna 2022 Slavomír

O smrti, o mé smrti

3. 11. 2019 10:10:29
Nebudu citovat klasiky, kteří jsou tištěny na parte zemřelých, ve kterých se o smrti rozumuje, budu psát o smrti, jak to s ní mám já. Je to ted příznačné téma, je po dušičkách a ve sněmovně je zákon o eutanazii. Takže...

Poprvé jsem zaznamenala smrt, když zemřela naše kamarádka z vedlejšího domu ve věku pěti let. V té době, když jsem byla přibližně ve stejném věku jsem tomu ještě nerozumněla. Sousedky na ulici, které obvykle semlely kde co a kdo s kým, plakaly a jejich řeč se nesla v duchu jaký ta Evička byla krásný andělíček, ach bože, pan bůh ji miloval, tak si ji k sobě vzal... tak tomu už jsem nerozumněla vůbec..

V tomtéž období jsem při prázdninových návštěvách v rodném městě ráda chodila se svým dědečkem na pohřby, protože tam na nich hrál v kapele na buben. Strašně mě bavilo ten buben pomáhat před a po skončení dědečkovi nosit domů. Někdy se to sešlo na vesnici, kde byl nebožtík vystaven v rakvi na dvorku, nebo byl vynášen z domu. Brala jsem to velmi neúčastně, protože jsem ty lidi neznala a převážně se jednalo o staré lidi.

Bylo to pro mě přirozené a já v té době vůbec neuvažovala, že by mohl zemřít někdo z mých blízkých, natož já sama.

Až když mi zemřela moje milovaná babička, která mi byla více než matka, zkrušil mě žal nad její smrtí na mnoho let i když s jinou intenzitou. Tehdy to byla velká chyba, že mě na pohřeb nevzali...

Smrt blízkých mě samozřejmě provázela po celý můj život, at to byla smrt nečekaná či očekávaná, každá byla jiná, jinak prožitá, zanechala svoji stopu a ovlivnila můj život každá jinak.

Jsem ted na řadě, jsem ve věku, kdy už musím brát smrt jako realitu, nemůžu tu zůstat napořád.

Jak ji přijmout?

Sama se sebou se vyrovnat, ohlédnout se za tím, co jsem zde nechala, zda ta moje cesta životem za to stála a pokorně odejít. A to si myslím, že se mi podaří, mám čisté svědomí, radost nad svými dětmi, jejich rodinami, vnučkami, přáteli.To, že mě zradili někteří moji nejbližší, nad tím jsem se již dávno povznesla, oni to budou, kteří s tím budou umírat, já ne, já jsem úmyslně nikomu neublížila ani ho nezradila.

No, tak ted to vypadá jako těžké onemocnění samochválou, ale já to tak opravdu cítím a proto půjdu ze světa smířená.

Jen o jedno prosím, prosím svoji smrt, aby byla ke mně milosrdná, aby mě vzala do hádu třeba i za pomoci eutanazie, když nebude vyhnutí. Mám své drahé opravdu ráda a nechci aby trpěli tím, že bych třeba trpěla já.

Milá smrti, ještě se mnou počkej, potřebuju toho ještě hodně udělat a zažít.

Autor: Naďa Dubcová | neděle 3.11.2019 10:10 | karma článku: 20.29 | přečteno: 501x

Další články blogera

Naďa Dubcová

Nepamatuji se.. pamatuju...

Tak pamatuji toho už dost, ušla jsem dlouhý kus cesty, takže občas nostalgičím hlavně v tom zatracepeným listopadu...

10.11.2019 v 19:47 | Karma článku: 23.75 | Přečteno: 427 | Diskuse

Naďa Dubcová

Prej jako křísit dinosaura

Jedna paní povídala, jak vypadá dnešní tradiční rodina, že je to krindanáčky přežitek, taková tradiční rodina, že umírá, a že je vlastně těsně před smrtí, takže křísit ji je jako křísit dinosaura. Co já na to?

1.11.2019 v 9:58 | Karma článku: 25.05 | Přečteno: 594 | Diskuse

Naďa Dubcová

Jen na skok

Tak já už jdu, řekne téměř po hodině návštěva, která přišla původně na skok, protože, dle jejího tvrzení má doma téměř zkynuté těsto, ale zaběhnout musela, protože ta novina, co vám přinesla, nesnesla odkladu.

23.10.2019 v 12:31 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 646 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Drsňák a těhule

Co pamatuju, tak dvounožec záchranář, u kterýho bydlíme s jezevčíkem Ferdou, bejval vždycky pěkně tvrdej chlap, kterej si dokázal poradit s každým problémem. Ale co jeho samička začala bejt březí, tak se úplně změnil.

22.1.2022 v 18:18 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 144 | Diskuse

Stanislav Lelek

Bude třetí světová?

V poslední době se v souvislosti s napětím na rusko – ukrajinských hranicích skloňuje slovo „válka.“ Nepředstavujte si nějaké místní šťouchance, jakých je ve světě bezpočet.

22.1.2022 v 11:59 | Karma článku: 30.17 | Přečteno: 633 | Diskuse

Martin Irein

Bábovka, kuskus a jiné nehody

„No to je dost,“ konstatovala Monika, když jsme se konečně po delší době potkali. „Letos jsme se ještě neviděli a není tolik lidí, co mě umí vyslechnout.“

22.1.2022 v 11:08 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 192 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Tatra, Harry a Evička

Naskočil rok 1968 a v sokolovském autoservisu pojednou u mě stál rozšklebený Harry. Vezl sem stavební materiál se stojedenáctkou tatrou a využil příležitost mě po dlouhé době zase vidět. Prý přechází z Vojenských staveb do

22.1.2022 v 8:11 | Karma článku: 18.26 | Přečteno: 287 | Diskuse

Eva Sádecká

Noc probuzení

V zemi splněných přání žil jeden král. Měl všechno, po čem král jen touží, však někdy smutný usínal. Zámek jako z pohádky, krásné ženy, brokáty. Přesto něco schází dál.

21.1.2022 v 17:14 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 87 | Diskuse
Počet článků 119 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1169

Ve vydavatelství Akcent mi vyšly 4 knížky: "Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše", "Nepravidelný deník české rentiérky", "Jsem tu na kus řeči" a nejnovější "Hana Podolská ve víru dějin'

A pátá knížka "Láska v bačkorách" mi vyšla v nakladatelství "JaS"

 

 

 

https://nada111.wordpress.com/

akeyo akeyo@seznam akeyo.cz

Licence Creative Commons
Dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci Map

Najdete na iDNES.cz