Ministr vnitra JUDr. Kovanec mračil čelo. Právě dostal zprávu, že v utečeneckém táboře sépiáků vypukla vzpoura.
Ti milí, nadupaní mládím a ubozí utečenci z pekla své země Křupavý Krab se rozzlobili, že nemohou telefonovat svým nevěstám v Německu, za kterými prchají, protože jim naše bezpečnostní složky odebraly mobily a taky peníze, takže si nemohou v kantýně koupit ani smažený brouky. Mezi sépiáky tímto vypukla černá nemoc, která je velice nakažlivá a mezi naším obyvatelstvem je sice již dávno rozšířena, ale byla zároveň hojně pacifikována injekcemi v podobě sociálních dávek. Ano, každý sépiák je černej (viz hantýrka pražských žebráků a zlodějů – je černej, nemá peníze). cs-cz.facebook.com
Sépiáci prý ničí zařízení, házejí po sobě špagetami carbonara, které ještě ke všemu obsahují salmonelu, takže tímto smrtelně ohrožují služební a jiné psy, kteří jsouce hladoví se na jedovaté špagety vrhají. Několik sépiáků protestovalo, že místo zdravotních matrací mají jen obyčejné a vyházeli je z oken, což děsně dožralo starostku města, která matrace osobně nakoupila ze svého skromného platu, za přispění místních sluníčkářů.
Ministr vnitra JUDr. Kovanec si uvědomil, že byl nedávno požádán touto starostkou, aby vysvětlil sluníčkářům, že si opravdu nemohou vzít sépiáky domů a starat se o ně ze svých sociálních dávek, protože se musí postupovat podle našich zákonů, což by bylo v jejich rozporu, což tedy musí se vší rasantností sluníčkářům vysvětlit, neboť i ti se bouří a staví žebříky k oplocení tábora, volajíce – svobodu, svobodu, svobodu. Zmátli tímto místního nejstaršího občana, který začal plakat, že president Svoboda prý už nežije, že mu to říkali docela nedávno v zařízení, kde pobývá, jak je možné, že jej lidi volají.
Ministr vnitra JUDr. Kovanec si uvědomil, jak na jeho slovech bude záležet a usilovně začal hledat překladatele. Bylo štěstí, že byl právě přítomný tiskový mluvčí pana prezidenta, aby sdělil na čí straně pan president je a jelikož nesčetněkrát prokázal vysokou pohotovost a znalosti, poradil panu ministrovi vnitra JUDr. Kovancovi, aby nechal zavolat MUDr. Haléna, předáka pražských sluníčkářů, který zde jediný zbyl z ústavu pro cizí jazyky, neb ostatní jsou na celozávodní dovolené v Keni.
Jak řečeno, tak uděláno. MUDr. Halén se dostavil, poklonil se a řekl: “Ano, pane ministře vnitra, JUDr. Kovanče, budu překládat, ale jen za podmínky, že sépiákům vrátíte mobily a těžce našetřené peníze z otroctví jejich domova, aby si mohli dopřát brouky, čímž tak jedině vyléčíme černou nemoc. “
Ministr vnitra JUDr.Kovanec se zachmuřil, narovnal se do pozoru, pravou ruku si položil do míst na svém těle, kde tušil, že by mohlo být jeho srdce, a MUDr. Halénovi odpověděl: “Nikdy, nikdy se nezpronevěřím zákonům této země”, čímž dojal k slzám všechny přítomné, kteří se jali freneticky tleskat a hulákat, – sláva, sláva, sláva, třikrát sláva on je pašák a rázem tak postoupil v průzkumových žebříčcích oblíbenosti o několik špruslí nahoru.
A už to jedem švihem ke konci.
Ministr vnitra JUDr. Kovanec se dostavil k rozbouřenému táboru pro utečence, tam pronesl projev před kamerami všech přítomných TV, zdůraznil, jak je nutno dodržovat zákony a být pokorný, dal povel zásahovým jednotkám z Kolína, Čáslavi a Golčova Jeníkova, aby konali svoji povinnost, naposledy do kamery vyzval matky, aby svým synům daly do rukou čepice a řekli jim – “JDI a utlučte je čepicemi”, (koho, to už neřekl), nasedl do připraveného auta s černými skly a odjel spokojeně na vládu, kde ohlásil tiskovou konferenci za přítomnosti tiskového mluvčího hradu. Tento den považoval za zvláště zdařilý, protože ani nemusel vytahovat z kufru neprůstřelnou vestu.
A MUDr. Halén? Toho ušlapali sluníčkáři, jak uháněli do bezpečí před zásahovými jednotkami. Co bude dál, nikdo neví. Sépiáci si uklidili zpět své štrozoky, a rozházené špagety carbonara, ubalili si papirosku a přemýšleli, kde tak asi tesař nechal díru, kterou se příště protáhnou. Taky o tom, kdo bude nejvíc vhodný, zda žena, muž či dítě k vydání svého mobilu a jakékoliv finanční částky, co bude mít u sebe, jako dar a vyjádření dobré vůle k sépiákům, když je tito o vydání slušně požádají.
