Úplně nový, nevědecký poznatek

jsem vymyslela vlastní hlavou, a prostřednictvím tohoto blogu jej nezištně tímto šířím široké (dlouhé, bystrozraké) veřejnosti.

Nedávno jsem s patřičným elánem řešila s jedním přítelem život po životě. Shodli (nebo neshodli?) jsme se na tom, že jestliže lze připustit nějaký takový jev, jako je život po životě, tak jedině tak, že by se člověk po své smrti proměnil v bezhmotnou, neviditelnou energii, která by se proháněla vesmírem. Kde konkrétně, jakými cestami by putovala, to nemám ještě probádané, ale určitě i na něco podobného dojde.

Tato energie by si ponechala vlastnosti, které získala od svých předků tak, jak píši níže, jen malinko je ve svém životě prohloubila...

Když existenci této energie připustím, připustím i přenos vlastností zemřelých předků na právě narozené dítě.

Těsně před tím, než přijde dítě na svět, rozvibrují se vesmírní příbuzní se svojí energií v  blízkosti matky, někdy ale i úplně cizí co se spletli, a ti všichni si předávají mezi sebou vibrace dál a dál až k praprapra předkům, že nastala doba zrození a tím i předávání vlastností.

Je jen omezený čas pro předky ve formě těch energií, aby tyto podstoupily závod a dorazily včas před porodem. Ti, co jsou v hluboké historii rodokmenu - prastaří předci se už ani nenamáhají „běžet“, ví, že už by dávno nestíhali a stejně už své vlastnosti předali těm uhánějícím. Ledabyle a v pohodě si povlávají kdesi a tak jen pár dychtivých generací uhání před novým zrozením na místo, kde se dere jejich další generace na svět. Urychleně naplňují, nám neviditelnou kuličku (šém) svými vlastnostmi a to jak kladnými, tak i zápornými. 

Někteří nestihnou „doběhnout“ , ač jsou v blízkém okolí, takže nepředají třeba svůj hudební, malířský, či řečnický talent a človíček má smůlu, protože ač se někdy miminko courá, je to fofr, tlačenice a boj, zkrátka strkanice energií u kuličky.

Finále. Dítě vyjde na svět, a s prvním nádechem spolkne naplněnou kuličku (šém) a je hotovo. A pak, dělejte, co dělejte, máte doma strýce světoběžníka, nebo pradědečka s obchodním talentem. Podle toho, jak velký kus svýh povah stihli v tom mumraji předat. Dítě pak můžete naučit akorát tak používat toaletní papír, mýt si ruce před jídlem, používat příbor, apod., jinak je už hotové... A tomuto přenosu, tak jak jsem jej popsala se říká přenos genů od příbuzných.

A teď mi někdo řekněte, že to není možné! Všechno je možné, ale já jsem stejně ráda, že je na světě tajemství smrti a zrození, které lidé nerozluštili a já si můžu vymýšlet.

A jestli tato tajemství někdy rozluští, tak pak asi lidstvo vymře...

Všechny už mají svůj šém,

první je kliďas, potrpí si na dobré jídlo,

druhý je ostýchavý, raději se nedívá,

třetí je pěkně naštvanej

a poslední dva jsou společenští braši.

Ten poslední vypráví tomu předposlednímu, jak bude velikej, možná budoucí prezident :-)