Psaní na víkend - Jak jsem neměla a měla kolo
Můj strýc byl velmi hodný mužský, nikdy jsem nepoznala hodnějšího, až na mého muže :-) a dědečka Vladimíra, otce strýce Jiříka. Matně si pamatuji, jak mně Jiřík dal v Mejtě na Vinicích, na betonovém chodníčku, podržet svůj foťák, se kterým zacházel jako se zlatými hodinkami s diamanty a já jsem jej na ten chodníček upustila. Chvilku to vypadalo, že Jiříka opustila veškerá krev v jeho žilách, zbělel-zesinal, ale zuření či nadávky z něj nevyšly. Byla jsem strašný vornát, asi tak pětiletý, pořád mi něco padalo na zem, vylívala jsem různé nápoje apod. .
Tak jak s tím kolem. Jiřík měl své kolo vždy vycíděné, olejničkou namazané, prostě tip ťop, vystrojené předpisově s pumpičkou a dynamem na osvětlení, zadní světlo, zvonek. Jakmile musel někam vyjet, hned po návratu kolo uvedl do původního stavu, tedy toho ošetřeného a vycíděného. Já jsem kolo neměla a strašně jsem po něm toužila. Už nevím, jestli dětská kola v té době nebyla k dostání, nebo na něj nebylo peněz, zkrátka moje touha nebyla naplněna. “Morovala” jsem Jiříka několik dní, aby mi kolo půjčil, že pojedu jen na šlapce, což ho děsilo, aby se kolo nějak nevyosilo, či jednostranně neojel plášť kola, i když jsem tehdy tak moc nevážila. Umručela jsem ho, chudáka, jak jinak – dobračisko, a tak mně někdy to kolo začal půjčovat, byť na krátkou dobu. Šlapala jsem s jednou nohou pod rámem, protože ze sedadla bych na šlapky nedosáhla, takže kolo i já jsme byli nakloněni na jednu stranu a tím pádem bylo hůře řiditelné. Kolo bylo samozřejmě dost těžké, kór na dítě a tak to se mnou někdy pajtlovalo ode zdi ke zdi.
Ano, tušíte správně, jednou to muselo přijít. Po určité době jsem byla tak zdokonalená, že jsem se pouštěla do rychlejších jízd a tak to dopadlo přesně tak, jak to dopadnout muselo. Na rohu ulice při zatáčce podél krásné, kamenné a zelení zarostlé zdi jsem to nezvládla, kolem zdi jsem chvilku jela tak, že plechy skřípaly a můj loket brousil zeď, než jsme se oba svalily. Tedy kolo a já. Došourala jsem se s kolem domů, ze mě lila krev a kolo tak nějak nevypadalo zdravě. Zkrátím to, kolo už mně ani přes svoji dobrotu Jiřík nikdy nepůjčil a tak jsem jen závistivě hleděla na sousedku, slečnu Lilinku, která měla krásné dámské kolo zelené barvy, s barevnou síťkou na zadním kole a na řídítkách s uvázaným červeným šátkem, s bílými puntíky. Hlavně s ním jezdila na plovárnu a proto byla taky hodně opálená. Přísahala jsem si, že až vyrostu, budu mít přesně takové krásné kolo, budu vypadat tak skvěle jako slečna Lilinka, kolem které se točili hoši jak vosy na med…
Kolo jsem si nikdy nekoupila a dostala ho příliš pozdě. Až když mně bylo téměř 60 let a to už jsem byla vyšší váhová kategorie (hodně vyšší) a stále jsem tak nějak přepadala do jízdní dráhy, anžto mě to k té straně nějak táhlo. Kolo bylo lehounké, stříbřitě fialové, s převodovkou zn. Shimano, ale zase – pánské. Moc dlouho jsem si na něm nepojezdila. Někdo, kdo si jej půjčil, ulomil šlapku a nebylo už nikoho, kdo by to zpravil. Taky si představte, že ačkoliv jsem na něm nejezdila na jedné šlapce, ani pod rámem, že byly sjeté pláště k jedné straně a celé kolo nějak vyosené. Hmmmm, záhada:-)
Fotografie vypůjčena ze stránky, zde klik. Kolo je podobné, jako měl náš Jiřík, jen ta pumpička tam chybí a taky taštička na nářadí byla pod sedlem a taky nevidím dynamo.
Psáno pro soukromý blog.
Naďa Dubcová
Nepamatuji se.. pamatuju...
Tak pamatuji toho už dost, ušla jsem dlouhý kus cesty, takže občas nostalgičím hlavně v tom zatracepeným listopadu...
Naďa Dubcová
O smrti, o mé smrti
Nebudu citovat klasiky, kteří jsou tištěny na parte zemřelých, ve kterých se o smrti rozumuje, budu psát o smrti, jak to s ní mám já. Je to ted příznačné téma, je po dušičkách a ve sněmovně je zákon o eutanazii. Takže...
Naďa Dubcová
Prej jako křísit dinosaura
Jedna paní povídala, jak vypadá dnešní tradiční rodina, že je to krindanáčky přežitek, taková tradiční rodina, že umírá, a že je vlastně těsně před smrtí, takže křísit ji je jako křísit dinosaura. Co já na to?
Naďa Dubcová
Jen na skok
Tak já už jdu, řekne téměř po hodině návštěva, která přišla původně na skok, protože, dle jejího tvrzení má doma téměř zkynuté těsto, ale zaběhnout musela, protože ta novina, co vám přinesla, nesnesla odkladu.
Naďa Dubcová
Byl Karel Gott náš nejlepší zpěvák? Jestli ne, tak kdo tedy?
Tato otázka proběhla v jedné diskusi pod jedním z mnoha článků psaných o Karlu Gottovi. A nejen tam, i v blogách se dala vypozorovat v modifikovaném pojetí. Co já na to?
Naďa Dubcová
Proč jsem v jedné diskusi tak vyjela
Už je to tak, nechala jsem se unést a nechala jsem hněvem cloumat svůj majestát. (Děkuji Pekařův císař). Nebylo to moc hezké, ale co už, někdy je potřeba dát průchod svým emocím a pak to někdo odnese.
Naďa Dubcová
Libuško ty to vidíš II
Všude zuří válka o klima a nikoho nezajímá, že pod Vyšehradem umírá nádraží.Tedy to co z nádraží zůstalo. Je to méně důležité než kecy o klima?
Naďa Dubcová
Vítejte v Hyde parku
Kdysi, když se u nas doma chtělo komusi naznačit, že moc žvandá, řeklo se, nojo, schází ti už jen bednička pod nohama.
Naďa Dubcová
Jděte prudit jinam
Na tomto blogu jsou jsou jen dva druhy blogerů a komentujících, tedy pokud se to bere z hlediska reakcí na texty a podle vlastního náhledu blogerů samých.
Naďa Dubcová
Patová situace na vládě bude vyřešena! Víme první!
Je to velmi jednoduché, bude to zápas století, ne-li tisíciletí... Světová média si již teď zajišťují akreditace.
Naďa Dubcová
Psychiatr do každé rodiny?
Vyslechla jsem přednášku o vlivu pohybu hladiny serotoninu na lidskou psychiku. Hladina stoupá a klesá podle nějaké chemie v těle a mají na její pohyb vliv vjemy, které působí na člověka, tedy emoce, prožitky.
Naďa Dubcová
Jeden veselý pán a co mám v obýváku
Psaní o mně versus lidi a o skoro gendrově vyváženém zařízení obýváku, s použitím oslího můstku a to já ráda.
Naďa Dubcová
Domov duchodců, ve kterém bych chtěla bydlet
Domovy důchodců mají všelijaké pověsti, tento domov vedou dva muži, kteří mají ty geronty rádi. Umí to s nimi...
Naďa Dubcová
Dobrý den pane Nový, dobrý den pane Nový, zdravím manžele Nových
Píše se rok 2025, už tady nejspíš nebudu, nebo budu kamaradit s pani Demencí, ale představit si to můžu, no né?
Naďa Dubcová
Kdy je nejlépe z diskusí na blogu okamžitě prchat
Mnohdy je diskuse na blogu výživnější, než obsah článku, takže se stává, že v průběhu diskuse se úplně změní téma. Kdy prchat...
Naďa Dubcová
Ještě k panu Kulínskému
Jeho kauza se začala ohřívat v momentě, kdy opustil tento svět. Začal s tim Blesk a myslím, že stale pokračuje, ani nevim. Ten člověk se provinil, dostal trest, ktery si odpykal
Naďa Dubcová
Tři muži ve člunu, aneb Zákopová válka
Patová situace trvá již dlouhou dobu a nikdo neví kdy jí bude konec. Někde jsem četla, žepolitika je o dohodě, kompromisu. Co když ale není možná?
Naďa Dubcová
Můj rozum přestal pracovat po přečtení článku na Novinkách
Kauza H system se vleče už asi 10 let, byť jí byl udělen generální pardon, nebo-li amnestie. Jeden žasne, někdo někomu něco ukradne, zpronevěří a okradeným zbydou oči pro pláč, tak akorát. Nejsem soudce, ani advokát, ale
Naďa Dubcová
Vy, vy muži...
Jednoho dne, ať chcete nebo nechcete, stane se z vás vdova. To už máte ale stara kolena, na ktere se vám nechce klekat a modlit se, kór když je člověk ateista.
Naďa Dubcová
Pan Ladislav Vinš už nic nenafotí...
Odešel včera v noci v nemocnici v Prachaticích, v 82 letech. Jsem ráda, že jsem se s ním mohla rozloučit...,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1189x
A pátá knížka "Láska v bačkorách" mi vyšla v nakladatelství "JaS"